Předmět se nazýval „dílny“ a byl mezi hochy poměrně oblíben. Kromě zapojení elektriky se zde učila také základní práce se dřevem a železem. Nic složitého, prostě základy a práce s metrem, v případě kovů také mikrometrem. Učili jsme se měřit takzvanou „šuplerou“, což je slangový název pro posuvné měřítko, a také nám byly krátce představeny johansonky. Což asi dnešní mladá generace již znát nebude. Protože nevím, že by se něco podobného jako jsme měli my vyučovalo, ale mohu se mýlit. V dospělosti pak ti, kteří šli do učení třeba jako soustružníci nebo vůbec pracovali s kovem, měli tyto destičky běžně k dispozici.
Pro dámy a ty kteří nevědí oč jde jen krátce vysvětlíme. Je to sada keramických nebo kovových destiček, které slouží ke skutečně přesné kalibraci všech měřidel. My jsme je prakticky vůbec nepotřebovali, ale v dílnách, kde se válčí s mikrometry potřeba jsou. Nikdy nevíte, kdy se vám váš měřící nástroj může rozhasit a kontrola je potřeba. A je jedno zda jde o dutinoměr, úchylkoměr nebo již výše citované posuvné měřítko, tedy lidově „šupleru“. Tyto destičky se vyrábějí ve více kategoriích, z nichž v praxi je nejpřesnější kategorie 0, nula.
Další jako 1 a 2 se používají častěji, ale ta, která nese označení K je opravdu tak speciální, že se používá jen v laboratořích a podobných ústavech. Zde se musí pracovat tak přesně, že se tato měrka bere do rukou pouze v rukavicích a okolní teplota musí být rovna dvaceti stupňům Celsia. Je docela dobře možné, že máte doma dílnu a v ní měřidla kovu. Ale měří skutečně správně? Proto si neváhejte základní měrky pořídit, protože jednou se můžete při měření seknout natolik, že hotový výrobek vám nezapadne přesně tam kam má a můžete to celé vyhodit. Nebo to budete muset opravit, ale nebudete tušit, kde je ta závada. Proto právě budete Základní měrky potřebovat.